Předmětem společného odborného projektu našeho muzea a odborníků a Ústavu dějin umění AV ČR, který je finančně podporován Krajem Vysočina, je výzkum a restaurování souboru nejstarších fotografií ze sbírky polenského muzea a jeho zpřístupnění odborné i široké veřejnosti v úzké spolupráci muzea s Ústavem dějin umění AV ČR. Za polenské muzeum se vedení projektu i grantovému řízení se již řadu měsíců věnuje ředitelka muzea Alena Vyskočilová, odpovědnou řešitelkou projektu je pak Petra Trnková z ÚDU AV ČR.
Vybraný materiál svým kulturním a historickým významem daleko přesahuje hranice našeho regionu. V první fázi projektu se tedy odborníci zaměří na soubor šesti daguerrotypií pocházejících z prvního desetiletí dějin fotografie a úzce spjatých s významnou osobností tzv. českého národního obrození, polenského rodáka, Antonína Pittnera. Část souboru zkoumaných fotografií pochází právě z pozůstalosti rodiny Pittnerových. Na třech snímcích, jenž jsou datovány rokem 1848, jsou zpodobněni členové rodiny, jmenovitě Antonín Pittner, jeho žena Leopoldina, rozená Filipenská, a Pittnerova matka Antonie s vnučkami Marií a Annou. Do muzea je, dle zápisů v přírůstkové knize, daroval Miloš Vítek, pravnuk Antonína Pittnera. Na dalších dvou daguerrotypiích, datovaných rokem 1847, je pak uchována vzpomínka na učitele Antonína Klusáčka a jeho ženu Anastázii Klusáčkovou, rozenou Dočekalovou. Poslední snímek zobrazuje Aloisii Losenickou, jejíž podobenka je nedatovaná a byla zhotovena pravděpodobně kolem roku 1850.
Daguerrotypie, zveřejněná v roce 1839 francouzským malířem a vědcem Louisem J. M. Daguerrem, byla první fotografickou technikou, která se ujala v praxi. Daguerrotypický obraz vytvořený na povrchu postříbřené měděné desky je velmi citlivý na mechanické poškození, a proto jsou daguerrotypie zpravidla adjustovány pod sklem v rámech či kazetách. Každý kus je navíc unikátní a všechny dochované daguerrotypie jsou tak velmi cenné.
Další fáze projektu bude věnována konvolutu sedmi velkoformátových tabel, jež obsahují desítky exemplářů obrazově i technologicky značně rozmanitého materiálu z historie i prehistorie fotografie. Zastoupeny jsou zde různé formáty, techniky, autoři, typy vyobrazení či adjustací a jednotlivé části vykazují i velice rozdílnou míru a druhy poškození.
Cílem projektu je nejen výzkum a odborné vyhodnocení materiálu v kontextu dějin fotografie a regionální historie, ale také technologický průzkum, konzervování, restaurování a digitalizace vybraných sbírkových objektů s cílem jejich dlouhodobé ochrany. Na projektu se proto podílí také restaurátoři a fotografové ÚDU AV ČR.
Ošetřené předměty i výsledky historického a technologického výzkumu budou průběžně zpřístupňovány odborné i široké veřejnosti, a to hlavně prostřednictvím dvou výstav v našem muzeu, vědecké studie a také na internetu.
Vzhledem k tomu, že jde o materiál autorsky i provenienčně úzce spjatý s městem Polná a s Vysočinou, přispěje projekt nejen k záchraně fotografií, ale i k prohloubení veřejného povědomí o kulturním a společenském významu města v polovině 19. století a jeho bohaté historii.
Jedná se o další významný odborný projekt polenského muzea, jehož hlavním posláním je detailní zmapování, restaurování a dlouhodobé další uchování významných artefaktů, příběhů a historie města. Projekt jsme mohli uskutečnit díky dotační podpoře Kraje Vysočina.
REPORTÁŽ ČESKÉHO ROZHLASU o tom, jak vzácné kousky v jak nadstandardním množství se v polenských sbírkách nacházejí, i o tom, jak vznikaly, najdete na webových stránkách Českého rozhlasu z pondělí 16.12. - reportáž začíná přesně ve 13:34:15 - odkaz najdete zde.
Kompletní tiskovou zprávu vydanou k projektu můžete najít na stránkách ÚDU AV ČR prostřednictvím tohoto odkazu.